Příběhy Kida Crimsona: Díl #4

Autor: Net | Přidáno: 29.12.2013 Kategorie Spectrum Dispatch

Tři systémy od místa, kde jsem se zbavil agentky Advokacie. Kdybych pokračoval dál, musel bych do více obydlených systémů. Arshop Mining Installation plula mezi obrovskými kusy skal v systému Magnus. Co bylo před padesáti lety plně automatizovanou operací bylo nyní upadající skořápkou své bývalé slávy, provozovanou nezbytným personálem pro stroje a vesmírnými těžaři.

MysterySerial_FI_3Crop_CZ_1118
Znal jsem Klaye z dávné minulosti ještě jako výběrčí dluhů (tj. kriminálník) kvůli ubohé troše práce na Armitage. Klay býval občan, ale po několika špatných rozhodnutích a krutém rozchodu začal kroužit po sestupné spirále. V době, kdy jsem ho poznal, mu bylo občanství odebráno, jeho rodina a život byly pryč. Když jsem vpadl do jeho hotelu, tak mi rovnou řekl, abych mu ublížil. Ještě nespadl na dno, ale na mnohem horší místo. To, kde víte, že dno se blíží a vy byste si raději vystoupili, než narazíte. Nakonec jsem nic nevybral a v průběhu let jsem mu pomáhal, jak jsem jen mohl. Teď pracuje jako (nevyškolený) geolog na tomto malém ostrovním ráji, kde se mu podařilo pro mě uvolnit hangár.

„Nezdržíš se dlouho, že ne? Nejsem si jistý, jak dlouho můžu udržet tenhle hangár off-line.“ Řekl Klay a nervózně se rozhlížel.

„Klid, Klayi. Jen na tak dlouho, abych si srovnal pár věcí v hlavě, a budeš mě mít z krku.“

„Díky. Šéf po mně šel celý týden.“ Klay se trochu uvolnil.

„Neboj se, kámo. Všechno bude v pořádku.“ Řekl jsem, když jsem otevřel nákladový prostor se stohy otroků v kómatu. Klay málem dostal infarkt.

„Co… jsi snad blázen?“ Vyběhl dopředu a snažil se zavřít dveře.

„Klayi! Uklidni se.“ Zíral jsem na něj, dokud konečně neuvolnil dveře. Šel jsem dovnitř a začal rozmrazovat člověka číslo jedna. Trvalo asi dvacet minut, než se vzbudil, dalších deset, než se tělo dostalo z šoku, pak dalších patnáct, kdy znovu omdlel. V době, kdy byl při vědomí a mohl se hýbat, byl Klay víc než jen trochu nervózní.

Tomu člověku pravděpodobně ještě nebylo ani dvacet. Místní tetování a kód z detenčního centra mládeže naznačoval, že pochází z blízkosti Terry. Viděl jsem, že měl již registrační implantát v zápěstí. Používal se většinou jako lokátor, ale byla to také univerzální znaačka, že je nečí majetek. Třásl se, když jsem mu zhruba načrtl, co se stalo. Bral zprávy docela dobře.

„No, jednoho dne jsem chtěl vidět systémy.“ Řekl nakonec. Klay a já jsme se na sebe podívali. Žertuje. Ten kluk se těsně vyhnul životu těžby kamene na nějakém vzdáleném měsíci, nebo hůře, a žertuje.

„Jaká byla poslední věc, kterou si pamatuješ?“

„Ehm… klub na Primu. Mluvil jsem s neuvěřitelnou roštěnkou. Chlape, ta měla-“

„Prosím, drž se tématu.“ Vyhrkl Klay.

„Tancovali jsme a najednou začala mluvit o snaze získat nějaký Neon. Měl jsem nějaký? Věděl jsem o někom, kdo by nějaký měl? Však víte, standardní skóre.“ Podíval se na nás, nenašel, co hledal, a pokračoval.

„Tak jsem šel za tím chlapem, Kendrickem, od kterého jsem nakupoval v minulosti. Říkal, že žádný nemá, ale zná jednoho chlápka.“ Klay nohou klepal rychleji a rychleji. Každou nanosekundou ztrácel trpělivost. Chtěl jsem toho kluka nechat mluvit. Někdy ty nejlepší podrobnosti jsou v zdánlivě nesouvisejících tématech. Ale Klay měl pravdu, kdyby nesprávná osoba prošla těmi dveřmi, věci se mohly hodně rychle ošklivě zvrtnout.

„Pak jsme šli na přistávací plošinu. Tam…“

„Kde to bylo?“ Potřeboval jsem, aby ten kluk začal sypat konkrétní informace.

„Východní strana, myslím. U mostu.“ Myslím, že tam jsem to znal. „Tak jsme se tam dostali a dívka začala… Počkejte, je tady? Také jste ji probudili?“

Kluk začal vstávat, aby se podíval do nákladu. Neviděl jsem lidskou ženu na seznamu. Museli ji prodat někomu jinému. Naznačil jsem mu, aby pokračoval. Pochopil to a zase se posadil.

„Jo, to je, kdy to začalo být strašidelné, protože tam čekalo takových šest chlapů. Jeden z nich ji popadnul. Začnu se pohybovat a pak… pak svět zčernal. Další věc, kterou vím, je, že jsem tady.“

„Všiml sis něčeho konkrétního na těch chlápcích, kteří vás přepadli?“

„Já nevím, jasný?“ Začínal být nervózní. Jeho tělo se začalo znovu třást, jeho systém stále bojoval s účinky léků. Klay k němu běžel s kbelíkem. Dal jsem mu sekundu. Klay přešel ke mně.

„Co s ním budeš dělat?“ Zašeptal.

„S ním? Mám jich tam dalších čtrnáct“ Pár vteřin jsem přemýšlel. Pokud si nepamatuje nic, tak nic nemám. Něco připomínající nápad upoutalo mou pozornost. „Hele Klayi.“

„Jo?“

„Nepotřebujete najímat, co?“ Klay se zadíval přímo na mě.

Zbytek otroků se ze spánku dostal podobně jako ten kluk. Zmatení, vyděšení. Klay mluvil s předákem a přišel na způsob, jak si otroci mohou odpracovat cestu zpět domů. Nevěřil jsem předákovi ani nos mezi očima, ale byl jsem si jistý, že Klay dohodu dodrží. Když řekl, že to bude fungovat, tak vím, že to fungovat bude… protože ví, že bych jinak tuhle stanici dovlekl k nejbližší hvězdě.

Vlezl jsem zpátky do sedadla pilota, připraven celou tuhle věc zabalit jako ztrátu času, když ten kluk vyběhl nahoru s miskou polévky v ruce.

„Hej, pane. Chtěl jsem vám poděkovat za to, co jste udělal a všechno.“

„Jasně, kluku.“

„Je mi líto, že jsem ztratil nervy, ale myslím, že tam bylo něco jiného. Než jsem šel k zemi, někdo se objevil. Někdo koho všichni chlapi zřejmě znali.“

„Jo? A padlo jeho jméno?“

„Jo. Říkali mu Kid Crimson.“

. . . pokračování příště

Přeloženo z: Tales of Kid Crimson: Issue #4


Předchozí Série Další
Příběhy Kida Crimsona: Díl #3 Příběhy Kida Crimsona Příběhy Kida Crimsona: Díl #5

Napsat komentář

Jak mít vlastní obrázek u komentářů

Zaregistrujte se na stránkách Gravatar.com, připojte si k účtu e-mail, který používáte na star-citizen.cz a nastavte si libovolný obrázek.

Snažte se v komentářích držet tématu, na rozsáhlejší diskuse je vhodnější naše fórum