Kassandřiny slzy: Díl #5

Autor: Net | Přidáno: 1.1.2014 Kategorie Spectrum Dispatch

UEES Gemini

Systém Centauri

CalMasonFI_Crop_CZ_1118
Penny se za posledních sedmnáct minut ani nepohnula. Admirál Showalter pro ni poslal, když šla podat hlášení po akci. Tohle čekala. Co však nečekala, bylo ticho. Děda neřekl ani slovo, když vešla. Neřekl ani slovo, když zasalutovala. Sedmnáct dlouhých minut, zlostně hleděl. Slyšela naběhnout chladící ventilátory. Slyšela tlumené hlasy posádky procházející za dveřmi. V tomhle tichu to vše bylo ohlušující. Uplynulo dalších pět minut…

„Pane, já-“ Umlčel ji s rychlým pohybem ruky. Zarazila se. Showalter spustil ruku a pokračoval ve svém zlostném pohledu.

Penny už v téhle situaci byla. Ticho byl nový trik, ale neměla problém vydržet trochu tlaku. Co však měla problém vydržet, byl hlodavý strach v jejím srdci, strach, že se něco špatného přihodilo Calovi.

Dva systémy odtud v hangáru na vlajkové lodi vanduulského klanu šťouchla plazmová puška Cala Masona z jeho úkrytu směrem k oběma humanoidům a veliteli Vanduulů. Dalších šestnáct zbraní na něj zamířilo.

„Co to sakra je?“ Řekl jeden z humanoidů přes silně modulovaný reproduktor.

„Ahoj.“ Řekl Cal. Pohled držel zaměřený na Vanduulského velitele. Vanduulové mají zřejmě rádi přímost, a tak to šel zkusit bez zaváhání. Přesto v hlavě bojoval o nápady.

Vanduulský velitel vytáhl svůj nůž a přistoupil ke Calovi. Položil nabroušené ostří proti kyslíkové hadici, když se sklonil a zamumlal mu něco do tváře. Směs vrčení a syčení, vanduulština Calovi zněla vždy jako start špinavého motoru.

„Chce vědět, jestli jsi sám.“ Přeložil první humanoid: „Já bych mu odpověděl.“

„Ano, jsem sám.“ Nůž se natočil proti kyslíkové hadici. Další řetězec vrčení a syčení.

„Myslí si, že jsi buď hloupý, nebo blázen.“

„Řekni mu, že jsem byl nazván obojím.“ Cal pokrčil rameny. Rozhodl se prostě vyčkat, než se naskytne příležitost sama. Vanduul pohlédl na humanoida, který překládal. Velitel zřejmě neměl smysl pro humor. Popadl Cala pod krkem a začal mačkat.

Humanoid vykročil vpřed a mluvil rychle vanduulštinou. Ostatní vojáci Vanduulů zaměřili své zbraně. Věž Constellation skenovala tam a zpět, střelec byl zjevně vyděšen rychle se rozpadající situací.

Cal bojoval o vzduch proti železnému sevření Vanduulského velitele. Všechen křik začal vířit a slil se dohromady. Calovo vidění začalo plavat. Ještě pár vteřin, poslední zápas, a ponořil se do tmy…

…běh přes pole po škole…

…měsíce Davienu II nad hlavou…

…dům jeho rodičů v plamenech…

Cal přišel k sobě. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil význam toho zjištění. Byl umístěn čelem ke zdi. Neměl na sobě oblek. Hlava mu třeštila. Nemohl pohnout rukama. Měl pocit, že jsou spoutané.

Cal si vzal ještě vteřinu nebo dvě, aby se vzpamatoval, než se otočil. Byl v Constellation. Zrovna opouštěli vanduulský hangár. Humanoid, který mluvil vanduulštinou, stál necelé dva metry od něj, stále ještě od hlavy až k patě ve svém obleku.

„Takže…“ zaskřehotal reproduktor, „co kdybys mi řekl, proč ses plížil po vanduulské klanové lodi?“

Cal se snažil posadit, přičemž zkoušel pouta. Rozhlédl se po okolí. Muž vylezl z nákladového prostoru a něco zašeptal tomu v obleku, který přikývl. Calovi se podařilo zachytit jen jedno slovo:

Kassandra.

„Co bude s tou odpovědí?“ zeptal se znovu.

„Hned, ale dovolte mi, abych to otočil. Ať je to zajímavější.“ Cal se usadil, „Najali jste Vanduuly, aby přepadli tento systém?“

Humanoid tiše čekal.

„Snažím se přijít na důvod, proč jste to neudělali sami? Pro loď této velikosti by muselo být mnohem jednodušší dostat se dovnitř a ven ze systému.“

Postava se natáhla a uvolnila dýchací přístroj.

„Tak proč mě držíte naživu?“ pokračoval Cal, „Myslím, předpokládám, že to vy jste zastavil Vanduula, aby mě nezabil.“

Humanoid rozepnul zbytek obleku. Reproduktor zabzučel, jak byl odpojen. Stáhl svou obličejovou masku…

Byla to žena. Člověk. Krátké, ostříhané vlasy, tak černé, až byly modré. Kůže tak zlatá jako slunce. Ostré, inteligentní zelené oči.

„Ty jsi naše rukojmí.“ Měla zničující úsměv. „Doufám, že ti to nevadí.“

Na vteřinu to Calovi opravdu nevadilo.

Zpět na letové palubě Gemini se stal zázrak. Piloti, přípravná posádka a mechanici, ti všichni zírali s úžasem a nedůvěrou. Každý byl zaměřen na jednu věc: Admirál Showalter lezl do stíhače. Cesta do sedadla pilota mu připomněla, kolik kilo přibral od doby, kdy naposledy nosil letecký oblek.

Mohl vidět svého XO Mardena a zbytek posádky můstku tleskat, když vyletěl z hangáru. Showalter nastavil kurz k přeskokovému bodu. Přesto, jak moc tohle nenáviděl, neměl v úmyslu poslat někoho jiného, aby potvrdil nebo vyvrátil jeho tušení.

Když přiletěl, nic neviděl. Skeny mu řekly totéž: systém byl prázdný. Něco s rachotem narazilo do křídla. Showalter vzhlédl od svých skenerů. Letěl přes nějaké trosky.

Chvíli mu trvalo, než je identifikoval. Byla to Calova loď.

„Zatraceně, Cale.“

Cal Mason se nakonec nechal zabít.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ. . .

Přeloženo z: Cassandra’s Tears: Issue #5


Předchozí Série Další
Kassandřiny slzy: Díl #4 Kassandřiny slzy Kassandřiny slzy: Díl #6

Napsat komentář

Jak mít vlastní obrázek u komentářů

Zaregistrujte se na stránkách Gravatar.com, připojte si k účtu e-mail, který používáte na star-citizen.cz a nastavte si libovolný obrázek.

Snažte se v komentářích držet tématu, na rozsáhlejší diskuse je vhodnější naše fórum