Příběhy Kida Crimsona: Díl #5

Autor: Net | Přidáno: 2.1.2014 Kategorie Spectrum Dispatch

Nepovažuji se za marnivého člověka, ale existuje jistá pýcha, určitá vypočítavost, kterou máte ve své pověsti. Takže představa, že nějaká špína používá vaše jméno je dost zlá, ale chytat děti a prodávat je do otroctví? Při té představě chci vidět téct něčí krev.

MysterySerial_FI_3Crop_CZ_1118
Všechny mé systémové hodiny se zkalibrovaly, když jsem dorazil do systému Terra, ping, který mě vytáhl z mé vražedné nálady. Při této rychlosti bych měl dorazit na Terru kolem místní půlnoci. Čas klubů v Primu.

Při přistání se asi šest přistávacích ploch zaměřilo na mou dráhu a začaly soutěžit o mou pozornost, přičemž každá nabízela levnější a levnější tarify, rychlejší celní povolení atd. Jedna mi dokonce nabídla pohled na své kradené zboží.

Poslal jsem jednu z mých špinavějších ID značek. Těmhle lidem je to úplně jedno. Na planetě 23 miliard vezmou kredity všude tam, kde jen mohou.

„Výborně, pane Dulli. Máte vše nastaveno. Díky za výběr Fisk Landing-“ Zavřel jsem kanál a přistál.

O deset minut později jsem byl v ulicích. Déšť bušil do města, ale rozhodně neudržel lidi uvnitř. Kvůli nějakému festivalu nebo manifestaci jich byly hlouběji v centru celé davy, ale já jsem prokličkoval skrz tok módních pršiplášťů k jednomu z klubů, o kterém mi málem zotročený kluk řekl. Prošel jsem kolem vyhazovače do zdi z hluku.

Potřeboval jsem špunty do uší. Netuším, jak to tyhle děti mohou zvládat. Říká se, že mládí je silný protijed k životu. Všechno, co vím, je, že když jste prodáni sekat kámen na nevyvinutém světě, když je vám jen dvanáct let, tak žádná věc, jako je mládí, pro vás neexistuje.

První dva kluby vypadaly a zněly téměř totožně. Světla měla různou barvu, myslím. Jinak to byl stejný opar zoufalství a úniku. Chlast jim dal zapomenout na život, který na ně čekal na denním světle. Tančili, pili, a vrávorali jako by to bylo naposled. Ti, kteří měli smůlu a upoutali pozornost zlodějů a otrokářů sledujících dav, měli nejspíš pravdu.

Pozoroval jsem lidi, abych zjistil, kdo byl překupník. Ten kluk řekl, že jeho dealer byl na Neonu, ale když jste v klubu, všichni ho buď mají nebo ho shání a bohužel mi nedal nic než ten nejzákladnější popis toho prodejce Kendricka. Takže to zabralo nějakou dobu. Po pár hodinách jsem si něco uvědomil, lidé ze mě něco cítili. Možná si mysleli, že jsem policajt, nebo má zamračená tvář jim prozradila, že tu nejsem za zábavou. Bez ohledu na to jsem musel změnit svůj přístup, a tak jsem začal sledovat lidi, potenciální cíle. Existuje pár věcí, které bude otrokář hledat, tetování z věznice nebo pasťáku, nesladěné oblečení se záblesky drahého (ukradeného) příslušenství, cokoli, co by vyslalo signál, že se společnost bez tebe obejde.

Sledoval jsem ven pár, který byl vhodný k lovu. Setkali se s chlapem, na kterého seděl klukův velmi hrubý popis. Dívka byla viditelně nervózní. Trvalo asi patnáct sekund, než byl život zase radostný.

„No tak Kendricku, dej mi dnes a já tě odškodním zítra…“ řekl muž.

„Myslíš, že jsem tu od toho, abych sponzoroval tvoji noc? Fakt?“ Řekl Kendrick a mávnutím posílal pár pryč. Ale usmál se, když si lépe prohlédl dívku. „Hele, víš, možná bychom mohli něco vymyslet.“

K čertu s tím. Přišel jsem ke skupince. Všichni byli tak zapálení, že si mě ani nevšimli, dokud jsem nebyl přímo u nich.

„Odpalte děcka a nechte mluvit dospělé.“ Prohodil jsem, oči upřené na Kendricka. Ten chlap se otočil a udělal krok ke mně.

„Kdo sakra seš, čéče?“ Řekl muž, posilněn sebedůvěrou, kterou vám dodá jen láhev a žena.

„Pokud nechceš, aby se zbytek noci odehrál na Medstation, tak bych se ztratil. Hned.“ Naštěstí tam byla dívka, aby do něj dostala rozum a odtáhla ho. Kendrick na mě čuměl.

„Chceš něco koupit?“

„Ne. Slyšel jsem, že se znáš s Kidem Crimsonem.“ Kendrick ztuhl.

„Čas od času jsem s tím člověkem dělal. Co z toho?“

„Měl bych pro něj práci.“

„No víte, mám standardní úvodní poplatek deset procent…“ Ta slova vyklouzla z jeho opilého chřtánu s dalším úsměvem.

„Něco vám řeknu. Domluvíte setkání tváří v tvář a dám vám 20.“

O dvě hodiny později jsme byli na přistávací ploše blízko mostu. Začínalo to být nějak povědomé. Pravděpodobně stejné místo, kde unesli toho kluka. Kendrick přikyvoval k hromadě starých beden. Slyšel jsem kroky.

Muselo mu být osmnáct, možná devatenáct. Šel, jako by se snažil něco dokázat gravitaci. Dokonce i ve slabém světle jsem viděl černé obrysy jeho žil. Takže navíc byl uživatel WiDoW. Zapálil si Stim a dal si šluka.

„Slyšel jsem, že sháníš Kida Crimsona.“ Vyfoukl proud kouře do nebe.

To si ze mě děláš srandu.

„Jo.“ Slyšel jsem dvě sady kroků přijít za mě. Pistole se začala nabíjet. Ohlédl jsem se. Dva svalnatí idioti. Falešné já přede mnou se ušklíblo, jako bych byl jen nějaký zelenáč po uši v problémech.

„No, tohle není tvůj den, protože Kid Crimson nedělá s břídily.“

„To je zvláštní, já jsem chtěl říct to samé.“ Švihl jsem loktem dozadu, zasáhl jsem tak kriminálníka se zbraní do krku. Popadl jsem ho za zápěstí, zkroutil jsem ho, až prasko, jak jsem rychle vytáhl svou pistoli a prostřelil druhému hrudník.

Kopl jsem prvního do kolena. Pak jsem ho střelil. Vzal jsem mu pistoli. Zastřelil Kendricka. Poté jsem zamířil obě zbraně na falešné já.

Byl zmrazen. Jeho Stim vypadl.

„Kdo jste?“ Podařilo se mu vykoktat.

„Můžeš hádat jen jednou.“

. . . pokračování příště

Přeloženo z: Tales of Kid Crimson: Issue #5


Předchozí Série Další
Příběhy Kida Crimsona: Díl #4 Příběhy Kida Crimsona Příběhy Kida Crimsona: Díl #6

Napsat komentář

Jak mít vlastní obrázek u komentářů

Zaregistrujte se na stránkách Gravatar.com, připojte si k účtu e-mail, který používáte na star-citizen.cz a nastavte si libovolný obrázek.

Snažte se v komentářích držet tématu, na rozsáhlejší diskuse je vhodnější naše fórum