Příběhy Kida Crimsona: Díl #6

Autor: Net | Přidáno: 8.1.2014 Kategorie Spectrum Dispatch

Zíral jsem na toho kluka, který obchodoval pod mým jménem přes hledí dvou pistolí. Falešné já se zachvělo a vzlykalo, ale jinak se ani nepohnulo. Když jsem ho prošacoval, našel jsem levnou pistoli, která by pravděpodobně explodovala dřív, než by pořádně vystřelila a v botě měl schovaný teleskopický obušek. Hodil jsem je do řeky.

MysterySerial_FI_3Crop_CZ_1118
„Prosím tě, chlape, já ne-“ Jeho hlas byl slabý a chvěl se. Praštil jsem ho do zadní části krku. Spadl a stočil se do klubíčka. Teprve teď začala skutečná mokrá práce. Myslel si, že ví, kam to směřuje, ale ve hře byly důležitější věci. To je to, co jsem si sám musel říkat, protože jsem pořád myslel na ni, a to bylo velmi špatné pro falešné já.

„Věř tomu nebo ne tohle je tvůj šťastný den.“ Řekl jsem a přiložil mu pistol k obličeji, „Podívej, normálně dostanou zbabělí překupníci jako ty to, čemu říkám ‚jako obvykle.‘ Aniž bychom se pouštěli do podrobností, je to velmi propracovaný a špinavý proces, který trvá dny.“

Začal nesmyslně blekotat, jak jeho mysl závodila příliš rychle, než aby stihla tvořit slova. Vytáhl jsem nůž. Ztichl.

„A navíc k tomu všemu jsi používal moje jméno, takže řekněme, že ‚jako obvykle‘ by byl jen můj začátek na cestě do temných míst tak hluboko, že i já se tam bojím.“

Zavřel oči, když se jeho představivost pustila do práce. Nechal jsem ho chvilku marinovat.

„Ale já chci toho, kdo provozuje tento kartel. Takže se na to dívej takhle, čím více dat pustíš, tím méně bolesti se ti dostane.“

Namířil jsem mu zbraň na ruku a ustřelil mu prst. „To je náš výchozí bod.“

Vykřikl a chytil se za ruku.

„Teď to vyklop.“

A on to vyklopil. Vydal všechny. Mám jména zvědů rozeslaných k lovu potenciálních obětí spolu se špinavými policajty a přepravními agenty placenými, aby se dívali jinam. Dal jsem to všechno stranou. Bylo to dobré vědět, ale oni byli jen malé ryby, já chtěl velkou rybu.

Mezi vzlyky a blábolením mi falešné já jednu dalo. Možná, že tu největší, která je:

„Caro.“ Zašeptal, jako by vyslovení toho jména mělo přivolat ďábla.

Můj žaludek se propadl až k prstům u nohou a vystřelil zpět. Caro je duch, jeden z těch stínových operátorů, pro které nikdo ve skutečnosti nepracuje, ale každý je zná. On (nebo možná ona) je nedotknutelným, smrtícím a největším překupníkem v okolí. To bylo obrovské. A taky děsivé.

Vytáhl jsem ho na nohy a přitiskl mu hlaveň k obličeji.

„Viděl jsi ho?“ Zasyčel jsem. Začal přikyvovat, když střelba protrhla déšť. Čtyři kulky prošpikovaly falešnému já záda, než ho poslední střela skrz hlavu uspala nadobro.

Koutkem oka jsem zahlédl střelce. Vysoký, vojenský sestřih, hluboká laserová popálenina od tváře k uchu. Zamířil. Vytáhl jsem pistoli a vystřelil první. Zmizel, když tři z jeho přátel vyskočili z úkrytu, zaměřovali své upravené P4SC mým směrem. Slyšel jsem kroky po mé levici. Myslím, že někdo přišel pozdě na svou pozici na křídle.

Utíkal jsem, ještě než padl první výstřel. První pravidlo, když vás přepadnou, je dostat se z pasti. Zní to jako samozřejmost, ale byli byste překvapeni, kolik lidí se zakope a snaží se bojovat.

Hnal jsem se úzkými průchody mezi zaparkovanými loděmi. Slyšel jsem kroky kolem sebe, ale žádné hlasy. Podkožní komunikátory? Asi jsem se neměl zbavovat všech zbraní od falešného já a jeho gaunerů.

Kulky svištěly kolem mě zezadu. Ohlédl jsem se. Jeden ze zabijáků na mě mířil. Poslal jsem na něj několik ran. Ležérně se schoval do úkrytu. Vojenské držení těla. Klid na spoušti. Jednalo se o prvotřídní zabijáky. To nebylo dobré.

Sérií výstřelů jsem mu poničil kryt, než jsem pokračoval v útěku. Sprintoval jsem naplno a snažil se vzpomenout na rozložení tohohle parku a svou pozici. Puška se mi objevila před obličejem. Laserová Popálenina byl na šťastnější straně hledí. Vytrhl jsem hlaveň a otočil dříve, než stiskl spoušť. Střely zasáhly zemi, nedaleké lodě, cokoli, kam moje ruka tlačila hlaveň. Kůže na mé ruce začínala pálit. Vytáhl jsem svou pistoli a vyprázdnil zásobník. Laserová Popálenina pustil pušku, aby se vyhnul mým střelám. Popadl mě za zápěstí, praštil mou ruku a pak vyrazil pistoli z mého uvolněného sevření.

Vytáhl bojový nůž. Bodali jsme chvíli sem a tam, ale ani jeden neměl vážnější zásah. Mohl bych říct, že byl dobrý, asi lepší než já. Pohyboval se s rychlostí, přesností a zkušeností. Bohužel jsem neměl čas se přeměřovat s tímhle chlapem. On mě chtěl zdržet. Dát čas svému týmu, aby nás dohnal.

S nápřahem jsem zaútočil. Uskočil, ale já stejně nemířil na něj. Přesekl jsem nějaké trubky na zvedáku lodi po mé levici. Hydraulická kapalina začala proudit ven. Roh zasyčel, pak klesl. Loď sklouzla. Laserová Popálenina uskočil z cesty, než se zřítila na zem, zatímco já běžel pryč.

Přeskočil jsem plot a přidal jsem do kroku. O dva bloky dál byl příliv chodců. Splynul jsem s proudem. Přesouval jsem se další hodinu a použil celý svůj repertoár triků, abych zametl všechny stopy. Když jsem byl spokojen, vklouzl jsem do malé restaurace Kacho.

Starý muž a žena, kteří toto místo provozovali, se po celou dobu hašteřili a křičeli na sebe. Snažil jsem se posbírat své myšlenky. Situace se stávala více a více zajímavá/zoufalá každou sekundu.

Koutkem oka jsem sledoval SSN/CAtv, která byla bez zvuku, ukazovala živé záběry z akce dne Občanů v centru města. Senátor Hannigan přednesl projev pravděpodobně vychvalující ctnosti civilizace a jak každý občan dělá svou část, nebo nějaký podobný nesmysl. Dav mu to žral i s navijákem.

Hannigan začal odcházet mimo jeviště. Jeho doprovod se uzavřel kolem něj. Tehdy jsem to uviděl. Málem jsem přepadl přes pult, jak jsem se natáhl pro dálkový ovladač. Starý pár se přestal hašteřit mezi sebou a začal křičet na mě.

Převinul jsem vysílání a zastavil jsem obraz. Nanosekundu před tím, než Hannigan zmizel z dohledu, muž mu něco šeptal.

Laserová Popálenina.

. . . pokračování příště

Přeloženo z: Tales of Kid Crimson: Issue #6


Předchozí Série Další
Příběhy Kida Crimsona: Díl #5 Příběhy Kida Crimsona Příběhy Kida Crimsona: Díl #7

Napsat komentář

Jak mít vlastní obrázek u komentářů

Zaregistrujte se na stránkách Gravatar.com, připojte si k účtu e-mail, který používáte na star-citizen.cz a nastavte si libovolný obrázek.

Snažte se v komentářích držet tématu, na rozsáhlejší diskuse je vhodnější naše fórum