Šepot v temnotách

Autor: Net | Přidáno: 11.5.2014 Kategorie Spectrum Dispatch

Konečně je zde dříve avizovaný překlad málo známé povídky Šepot v temnotách, které sleduje dobrodružství průzkumnice Tonyi Oriel a slouží jako úvod ke Ztracené generaci. Dočtěte se víc o tajemných Hadesianech, jejichž civilizace zanikla před stovkami let. Tento článek se objevil v prvním Jump Pointu, který byl dostupný všem, odkaz je dostupný na konci článku a všem vřele doporučuji jeho stažení.

TonyaOrielSerial_FI_1_Crop_1118

Lidé věci komplikují. To je to, v čem vždy vynikali. Podívejte se na kteroukoli fungující civilizaci a uvidíte chaos, zmatek a frustraci. Může být lidská, Xi’Anská, Banu, Vanduulská, číkoli. Můžeme vypadat jinak, můžeme být odlišně postaveni, ale podívejte se dovnitř a najdete stejnou nejistotu, obavy a úzkosti.

Tonya Oriel sledovala zející propast z okna. Prázdnou lodí se jemně rozléhalo Kaceliho Adagio v 4. Skenery cyklovali svými spektry na lovu po jakékoliv označené anomálii.

Prázdnota. Ta je čistá. Ta je prostá. Ta je trvalá.

Tichý klid se tiskl Tonye kolem ramen jako přikrývka, taková, jaká může existovat pouze tehdy, když jste jediná osoba na tisíce kilometrů daleko. Všichni ostatní si mohou nechat Terru, Zemi, nebo Baachus i s jejich megaměsty hemžícími se lidmi. Bez jediného okamžiku, kdy by nebyl člověk nad vámi, vedle vás nebo pod vámi. Všude je hluk. Tonya potřebovala ticho.

Její loď, Beacon, driftovala napříč tímto tichem. Tonya přizpůsobila téměř každý hardpoint a podvěs nějakým druhem skeneru, komunikačním systémem dalekého dosahu, případně průzkumnou technikou, aby se dostala dál a dál od hluku.

Problém byl v tom, že hluk ji nepřestával následovat.

* * * * *

Po třech týdnech na driftu to již Tonya nemohla déle odkládat. Právě dokončila zásobovací let a měla data a minerály, které sesbírala, k prodeji. Po opravách, nových lapačích a aktualizacích systému Almanac, doufala, že jí zbude dost i na nějaké jídlo.

Přepravní uzel v systému Barker byl nejbližší věc k domovu, kterou v několika posledních letech měla. Tonya nastavila svůj přístup skrz měnící se vstupní/výstupní vzory lodí. Orbital byl rušnější než obvykle. Jakmile Beacon zakotvil, její displej zabzučel hrstkou nových zpráv z retranslačních stanic. Přenesla je do svého organizéru v MobiGlas a vyrazila do přechodové komory.

Tonya se zastavila u vstupu a vychutnávala si tenhle poslední okamžik samoty, a pak stiskla tlačítko. Zvuk lidí se přihnal dovnitř jako vlna. Vzala si moment na aklimatizaci, upravila svou tašku a vyrazila mezi masy.

Carl provozoval malou informační síť ze svého baru, Torchlight Express. Starý inspektor z dávno zaniklé Teraformační společnosti, Carl, vyměnil převoz minerálů za prodej chlastu a informací. Tonya ho znala léta. Pokud šlo o lidi, Carl byl klenot.

Express byl mrtvý. Tonya zkontrolovala místní čas. Byl večer, nebyl žádný důvod, proč by to mělo být takhle. Skupina prospektorů seděla u stolu v rohu, zapletena v tichém rozhovoru. Carl se opřel o bar, sledoval hru na wallscreenu. Jeho kožovité prsty ťukaly do rytmu nějaké písně v jeho hlavě. Rozzářil se, když spatřil Tonyu.

„No, no, no, čemu vděčíme za tu čest, doktorko?“ Řekl s úsměvem.

„Nezačínej, Carle.“

„Jistě, omlouvám se, doktorko.“ Určitě se nudil, takhle jí říkal, jen když se s ní chtěl pustit do křížku. Tonya odhodila tašku na zem a sklouzla na barovou stoličku.

„Něco zajímavého?“ Tonya si stáhla vlasy do drdolu.

„Je mi báječně, Tonyo, díky za optání. Obchod je trochu pomalý, ale víš, jak to chodí,“ řekl Carl sarkasticky a poslal jí skleničku.

„No tak, Carle. Nebudu tě sponzorovat nezávaznou konverzací.“ Carl si povzdechl a rozhlédl se kolem.

„V tomhle bodě vezmu každého zákazníka, jakého můžu.“ Nalil si skleničku z dávkovače. Tonya otočila své MobiGlas a ukázala mu svůj seznam nákladu. Podíval se na něj.

„Teď létáš docela nalehko, co?“

„Já vím. Znáš nějaké kupce?“

„Kolik bys chtěla dostat?“

„Patnáct?“ Řekla Tonya, když se napila. Věděla, že chce moc a soudě podle pohledu na Carlově tváři, si to myslel taky. „Potřebuju peníze.“

„Mohl bych být schopen sehnat deset.“ Řekl po dlouhé odmlce.

„Za deset bych ti dala své nenarozené dítě.“

„Se všemi nenarozenými dětmi, co mi dlužíš, bys měla začít,“ řekl. Tonya ho plácla přes ruku.

Jeden z prospektorů připlul k baru s prázdnou sklenicí. Byl mladý, jeden z těch typů, které pěstují pohledný ušpiněný vzhled. Pravděpodobně strávil hodinu jeho zdokonalováním, než vyrazil ven.

„Další rundu.“ Když mu Carl naléval, prospektor se podíval na Tonyu, aby jeho vzhled měl šanci ukázat své kouzlo. To selhalo. Carl postavil čerstvou dávku nápojů na pult. Prospektor zaplatil a vrátil se, mírně odrazený.

„Myslím, že se někomu líbíš,“ dobíral si ji Carl.

„Není to můj typ.“

„Živý?“

„Přesně.“ Tonya sledovala prospektory. Opravdu byli zapředeni ve zjevně tajemném rozhovoru.

„Máš ponětí, proč jsou tady?“

„Samozřejmě, že ano.“

„Jo? Co říkají?“

„Nic… rozhodně nic pro .“ Carl si vyndal sluchátko z ucha a podal jí ho. Tonya ho otřela a začala poslouchat. Najednou slyšela jejich rozhovor hlasitě a jasně. Tonya se podívala na Carla, ohromená.

„Ty máš mikrofony na stolech?!“ Zašeptala. Carl ji umlčel.

„Zabývám se informacemi, zlatíčko, takže jo,“ řekl Carl, skoro uražený, že by neodposlouchával své zákazníky.

Tonya se napila a poslouchala prospektory. Trvalo jen chvilku dohnat jejich konverzaci. Očividně Cort, prospektor, který se snažil nalákat Tonyu svou drsností, dostal tip od svého strýce sloužícího v námořnictvu UEE. Strýc se zúčastnil cvičení pátrací a záchranné služby v systému Hádes, když jejich skenery náhodou zachytili ložisko Kheria na Hádu II. Jako voják nemohl samozřejmě nic dělat, ale Cort a jeho kamarádi se tam plánovali vplížit a sklidit ho pro sebe.

Kherium bylo horké zboží. Bylo mimořádně vzácné na území UEE a šlo o jeden z klíčových minerálů používaných Xi’Any k pancéřování jejich lodí. Pokud měli tito prospektoři spolehlivé informace, bavili se o pěkném malém jmění. Určitě dost na opravu Beacon, možná dokonce na instalaci některých upgradů.

Ještě lépe, zřejmě nevěděli, jak ho najít. Kherium se neukáže na standardním skenování kovů ani na radaru. Potřebujete odborníka, abyste ho našli, natož extrahovali bez znehodnocení. Naštěstí pro Tonyu, věděla, jak udělat obojí.

„Máš ten pohled,“ řekl Carl a dolil jí skleničku. „Dobré zprávy?“

„Doufám, že ano, Carle, pro nás oba.“

* * * * *

Carl vyložil její náklad se slevou, aby mohla vyrazit pryč tak rychle, jak jen to bude možné. Naposledy se podívala, prospektoři byly ještě v Expressu, ale podle rozhovoru, plánovali vyrazit za pár hodin, možná den.

Tonya uvolnila Beacon z doku a byla zpět ve své milované samotě. Motory broukaly, když ji tlačily hlouběji do vesmíru, tlačily ji směrem k záchrannému lanu.

Systém Hades byl hrobkou, konečnou památkou starověké občanské války, která vyhladila celý systém i s rasou, která jej obývala. Tonya ho měla na seznamu míst ke studiu, ale každý rok byl Hades obležený čerstvými dávkami mladých vědců zkoumajících jej pro své disertační práce, nebo lovci pokladů hledajícími jakoukoliv zbraň, která rozťala Hádes IV vedví. Takže systém se stal dalším hlukem, kterému se vyhýbala.

Tonya musela přiznat, že míjet Hádes IV bylo vždy vzrušující. Ne každý den vidíte vnitřnosti planety zabité ve svých nejlepších letech.

Pak tu byly povídačky, že v systému straší. Vždy se našel nějaký pilot, který znal člověka, který znal někoho, kdo něco viděl při průletu systémem. Příběhy se pohybovaly od nevysvětlitelných technických závad po očité pozorování křižníků duchů. Byly to všechno jen nesmysly.

Hadesem prolétal jen rozvolněný proud lodí. Hlavní letová trasa se držela daleko od centrálních planet. Tonya zpomalila svou loď, dokud se neobjevila značná mezera v provozu, než se stočila k Hádu II.

Prošla bariérou mrtvých družic a sestoupila do vířící atmosféry Hádu II. Beacon se otřásal, když narazil na mraky. Vizuál šel na nulu a najednou se loď koupala v hluku, kvílícím vzduchu a tlaku. Tonya dávala stále pozor na své přístroje a rozšířila dosah svých detektorů vzdálenosti, aby se ujistila, že nenarazí do hory.

Náhle mraky ustoupily. Beacon se snášel v lehké gravitaci nad černočerným oceánem. Tonya rychle překalibrovala své trysky pro atmosférický let a dlouze se podívala na planetu kolem sebe.

Jak se dalo čekat, byla to prázdná slupka. Známky inteligentní civilizace byly všude kolem, ale všechno se rozpadalo, bylo spálené nebo zničené. Přelétla nad obrovskými zakřivenými městy postavenými na vrcholcích prudkých oblouků, které bránily budovám dotknout se samotné planety.

Tonya udržovala cestovní výšku. Řev jejích motorů se rozléhal po obrovské prázdné krajině. Slunce bylo další obětí popravy tohoto systému. Systémy mraků nikdy nepolevily, takže povrch nikdy nespatřil sluneční světlo. Vždy se koupal v tmavém šedozeleném oparu.

Tonya studovala topografii, aby nastavila kurz a přenastavila skenery, aby hledaly unikátní signaturu Kheria, kterou naprogramovala. Zapnula autopilota a jen se dívala z okna.

Když tady teď byla, nejraději by se nakopala za to, že nepřišla dřív. Nezáleželo na tom, že šlo o jednu z nejvíce zkoumaných lokalit v UEE. Když spatřila rozsáhlost devastace na vlastní oči, Tonya ucítila zatahání, jaké má dobrá záhada na intelekt. Kdo byli? Jak se jim podařilo se tak účinně vyhladit? Jak víme, že skutečně sami sebe zničili?

Pár hodin uplynulo bez úspěchu. Tonya měla rychlou svačinu a prošla svou obvyklou rutinu. Dvakrát zkontrolovala nastavení svých skenerů pro případné chyby na počátečním vstupu. Před pár měsíci zkoumala planetu a nic nenašla, jen aby na cestě zpátky zjistila, že jedno z nastavení bylo vypnuté, což znehodnotilo celé skenování. Stále ji to dopalovalo, byla to amatérská chyba.

Vyhledala nějaké texty o Hadesu. V půli článku o exobiologii Hadesiánů její obrazovka pingla. Tonya byla u displeje jako blesk.

Přístroj slabě indikoval naleziště Kheria pod ní. Třikrát zkontrolovala nastavení, nechtěla si dělat plané naděje. Vypadalo to věrohodně. Podívala se z kokpitu. Malé město leželo vpředu, posazené nad nekonečným mořem mrtvých stromů. Vypadalo jako po zásahu orbitálním laserem nebo něčím podobným, co vyřízlo masivní hluboké krátery v budovách a terénu.

Tonya se podívala více zblízka. Krátery šly asi dvě stě metrů pod zem a odhalovaly sítě podzemních tunelů. Ty vypadaly jako nějaký druh dopravního systému.

Tonya hledala vhodné místo pro přistání s krytím před přelety nahoře. Kdyby tu byla, až se ukáží prospektoři, její loď by pro ně byla jasným znamením a věci by se zkomplikovaly.

Nasoukala se do svého skafandru a vzala si respirátor. Mohla kontrolovat lodní skenery přes své MobiGlas, ale přihodila další ruční skener/mapovač ke svému těžebnímu zařízení pro všechny případy. Nakonec zapnula svou přepravní bednu a doufala, že antigravitační tlumiče budou více než stačit k vytažení Kheria zpět.

Tonya vyšla na povrch. Vítr kolem ní bičoval a zuřivě zvedal vlny prachu. Tlačila bednu před sebou přes vyvrácený les. Pokroucené větve se zachytávaly jejího skafandru, když šla kolem. Město se tyčilo nad ní, černé siluety proti šedozeleným mračnům.

Její zvědavost z ní dostala to lepší, a tak se Tonya rozhodla vyrazit po rampě do městských ulic. Řekla si, že objížďka bude šetrnější k baterii bedny. Hladké ulice antigravitační vyrovnávače analyzují snáze než nerovný terén.

Tonya se procházela pustými ulicemi v němém úžasu. Studovala podivné zakřivení architektury, přičemž každá stavba zobrazovala naprosto cizí, ale vynikající chápání tlaku a rozložení hmotnosti. Celé toto místo se zdálo přirozené a zvláštní zároveň, intelektuálně zajímavé a emocionálně vyčerpávající.

Kheriová signatura byla stále slabá, ale byla stabilní. Tonya manévrovala s bednou kolem zničených vozidel kapkovitého tvaru. Důlky v budovách a ulicích ji vedly k podezření, že se bitva odehrála tady, ačkoli o mnoho stovek nebo tisíců let dříve.

Kráter nejblíže ke Kheriu byla perfektní díra proražená středem města do země. Tonya stála na kraji a hledala nejsnadnější způsob, jak se dostat dolů. Bedna se dokáže vznášet, ale ona bude muset slézt.

Během několika minut upevnila lano se zajištěním pro sebe i bednu. Přelezla přes okraj a pomalu slaňovala dolů podél prudké stěny. Bedna udělala z jednoduchého sestupu něco podstatně složitějšího. Antigravitační tlumiče způsobily, že sebemenší síla mohla přimět bednu odplout pryč, takže ji Tonya byla nucena celou dobu přidržovat. Aby toho nebylo málo, začal se zvedat vítr, který vzduchem metal kamínky, větve a suť.

Pronikavý výkřik se dral vzduchem. Tonya ztuhla. Uslyšela to zase a hledala zdroj. Křik byl způsoben obnaženými podporami ohýbanými ve větru.

Najednou si uvědomila, že bedna sklouzla z jejího sevření. Pomalu plachtila dále přes kráter, vířící vítr si s ní pohrával jako s hračkou. Tonya se natáhla, aby na ni dosáhla, ale to už bedna odplula těsně mimo její dosah. Odrazila se od zdi a zhoupla se přes vířící vzduch. Její prsty sotva sevřely bednu, než narazila zády do stěny kráteru.

Její vidění se rozmazalo a náraz jí vyrazil dech. HUD byl rozmazaný. Nakonec popadla dech. Vzala si chvilku na odpočinek, než pokračovala v sestupu.

Skenery Beaconu nedokázaly izolovat signaturu o nic jasněji, aby určily hloubku, takže se musela spolehnout na svůj příruční skener. Vypadalo to, jako by se Kherium nacházelo mezi dvěma tunely.

Tonya zajistila bednu, vlezla do horního tunelu a odvázala se od lana. Zkontrolovala integritu svého skafandru. Počítač byl trochu zmatený, ale dal jí zelenou. Zapnula svítilnu a aktivovala externí mikrofony na skafandru. Tunel byl dokonale vyřezaný válec, který se svažoval do tmy. Přepravní potrubí? Tonya nemohl najít žádný druh energetického nebo železničního systému, který by potvrdil její teorii. Vyrazila do tmy.

Hodiny v temnotě pozvolna ubíhaly. Tonya se zastavila k několika minutovému odpočinku, protože se cítila špatně od žaludku. Napila se z vodní rezervy a znovu se podívala na skener. Byla stále nad Kheriem a stále se ukazovalo, jako že je před ní. To se nezměnilo…

Něco slyšela. Velmi slabě. Vyvolala nastavení zvuku a zvýšila příjem na vnějších mikrofonech. Moře bílého šumu jí plnilo uši. Ani se nepohnula, dokud to neuslyšela znovu. Něco bylo vlečeno, a pak se zastavilo.

Okna infračerveného a nočního vidění se objevila v rozích jejího HUDu, ale pořád nic neviděla. Při nezměrné délce těchto tunelů nešlo určit, jak daleko ten zvuk cestoval. Přesto šla do bedny a vytáhla z ní brokovnici. Ujistila se, že je nabitá a snažila se vzpomenout si, kdy naposledy měla důvod ji použít.

Tonya začala postupovat s větší obezřetností. Pochybovala, že to byli prospektoři. Tipovala, že tady dole byl nějaký jiný pirát nebo pašerák. Tak či onak, nehodlala nic ponechat náhodě.

Tunel se začal rozšiřovat, než se konečně rozestoupil do obrovské temnoty. Ani Tonyino noční vidění nemohlo dohlédnout na konec. Chvíli se přehrabovala ve svých zásobách a vytáhla nějaké staré světlice. Jednu zažehla.

Bylo to město. Zrcadlové město, přesně řečeno. Zatímco to na povrchu dosahovalo k nebi, tohle bylo vyřezáno dolů do planety. Lávky spojovaly struktury postavené ze stěn na různých úrovních. Nikdy dříve o něčem takovém neslyšela. Každý spekuloval, že to byla občanská válka, která zničila tento systém. Bylo to město druhé strany?

Přišla na křižovatku k prvnímu skutečnému znamení, že se boj rozšířil až sem. Barikáda z roztavených vozidel blokovala jeden z tunelů. Stěny byly ohořelé buď z výbuchů, nebo zásahů laserem. Dokonce byl do zdi vypálen stín. Tonya se před ním zastavila.

Hadesian byl pravděpodobně vysoký kolem dvou a půl metru. Zdálo se, že měl okrouhlé objemné hlavní tělo s několika tenkými přídavky. Z tisíc let staré skvrny na zdi se moc soudit nedá, ale vypadal, že měl čtyř nebo šest nohou a dvě dlouhé ruce. Dokonce i jako silueta vypadal vyděšeně.

Jeskyňovitá stavba byla vestavěna do stěny poblíž. Tonya vstala a přistoupila k přezkoumání architektury. Byla určitě zdobenější než většina ostatních budov tady dole. Nebyly tu dveře, jen úzké oválné portály. Nějaký druh techniky byl integrovaný po stranách.

Tonya se rozhodla podívat se. Byla to hluboký amfiteátr s řadami ohrad vybudovaných po stranách. Všechny byly nasměrovány k jednomu bodu, válci z materiálu podobného mramoru na dně amfiteátru. Tonya k němu sestoupila. Na jeho vrcholu seděl malý předmět. Stále na něj měla zaměřené světlo i brokovnici. Byl vyroben z kamene podobného mramoru, jako válec. Tonya se rozhlédla. Byl to nějaký kostel? Sklonila se, aby lépe viděla na předmět, opatrně, aby nic nenarušila. Byla to malá řezba. Neměla hadesiánský tvar, alespoň ne žádný, jaký by poznávala. Zvažovala, zda by ji měla vzít s sebou. Najednou měla pocit, že s ní plave podlaha. Zavrávorala a opřela se o jednu z ohrad. Po minutě nebo dvou to přešlo. V paži začala pociťovat slabou bodavou bolest. Protáhla se a snažila se rozhýbat bolest. Naposledy se podívala na malou řezbu.

Tonya vyšla ze zdobené budovy a vytáhla svůj skener. Kherium bylo blízko. Sledovala směr na skeneru do temných a zkroucených tunelů. Její oči zůstaly upřené na rostoucí záři na obrazovce. O něco zakopla. Skener s rachotem dopadl na podlahu. Ozvěna doznívala ještě minutu.

Tonya mírně zavrtěla hlavou. Tohle místo… Otočila světlo přímo do tváře shnilé mrtvoly, s ústy otevřenými v němém výkřiku.

„Sakra!“ Vykřikla, když se od ní drala pryč. Rozhlédla se kolem sebe. Na zemi ležela další postava, asi sedm metrů daleko. Mezi nimi ležela truhlice. Počáteční šok ustoupil.

Tonya vstala, popadla svůj skener a přešla k prvnímu tělu. Lebka byla proražená. Přesto tu nebyla zbraň. Žádná hůl ani tyč poblíž. To bylo divné. Druhý se jasně zastřelil. Zbraň byla stále v jeho ruce. Byli to určitě lidé, a na základě jejich oblečení to byli pravděpodobně geodeti nebo piráti. Nevěděla, jaké prvky byly tady ve vzduchu, takže nemohla přesně odhadnout, jak dlouho byli mrtví, ale podezřívala, že měsíce.

Přišourala se k truhlici a nakopla ji, aby se otevřela. Kherium. Již extrahované a pečlivě zabalené. Sladká úleva prosakovala přes vyčerpání.

„Díky hoši.“ Tonya jim rychle zasalutovala. „Je mi líto, že nejste tady, abychom se o něj podělili.“

Něco přelétlo přes její okno s IR viděním.

Tonya popadla svou brokovnici a zamířila. Bylo to pryč. Jak v tichosti čekala, její dech se stal rychlý a povrchní. Její prst se vznášel nad spouští. Znovu zvýšila citlivost vnějších mikrofonů a skenovala chodbu. Celou dobu si říkala, aby se uklidnila. Uklidni se.

Každý pohyb jejího obleku byl v uších stokrát zesílen. Sledovala tunel puškou, hledala, co tu bylo s ní. Něco prošlo šumem. Blízko.

„Vítej doma,“ zasyčelo to.

Tonya vystřelila do tmy. Otočila se za sebe. Nic tam nebylo. Nabila a stejně vystřelila. Výstřely zničili reproduktory v její helmě.

Popadla truhlici a utíkala.

Utíkala kluzkými šikmými tunely z černočerné tmy. Nyní v naprostém tichu. Minula křižovatku, kde Hadesian stále v hrůze zvedal ruce. Pořád se ohlížela. Mohla by přísahat, že něco bylo těsně mimo dosah IR, a sledovalo ji z šumu.

Tonya sprintovala do kopce, až viděla ponuré a potemnělé světlo východu, zatím jen jako malou dírku velké. Nohy ji pálily. Ruce už ani necítila. Jediné, co chtěla, bylo jít spát, ale nehodlala se zastavit. Pokud by zastavila, věděla, že už by nikdy neodešla.

Vytáhla se nahoru po laně a pokračovala vyvráceným lesem zpět k Beaconu. O třicet vteřin později už trysky spalovaly zem. O další minutu později už opouštěla atmosféru.

Jak se Hades II vzdaloval, snažila se uklidnit své nervy. Její environmentální oblek se pomalu kroutil na věšáku v dekontaminační komoře. Něčeho si všimla.

Respirační funkce na zadní straně byly poškozeny. Musel to způsobit pád v kráteru. Rozhodilo to přívody a ona dostávala příliš mnoho kyslíku. Bolesti hlavy, nevolnost a únava… i ten hlas. I přes to ji stále mrazilo. To vše byli pravděpodobně halucinace a reakce na otravu kyslíkem.

Pravděpodobně.

Tonya nastavila kurz zpět k přepravnímu uzlu v systému Barker. Měla zboží k prodeji, to je pravda, ale ještě více teď chtěla být mezi lidmi.

Chtěla být kolem hluku.

V dekontaminační komoře na podlaze seděla malá hadesiánská řezba.

KONEC

Přeloženo z: Whisperer in the Dark

  1. Autor: Muminnek | Přidáno: 11.5.2014, 20:23

    Klobouk dolů, skvělá práce.

    • Autor: Net | Přidáno: 11.5.2014, 20:40

      Díky.

      Mimochodem, kdo četl Stretch goal pro $45 milionů

      „- Hadesiánský Artefakt: Tajemství o tom, co se stalo na Hádu je jednou z největších archeologických hádanek do doby, kdy byl tento systém objeven na počátku 26. století. Důkazy naznačují, že Hadesiáni skoro vymazali celou svou civilizaci v devastující občanské válce, která zanechala planetu rozlomenou na poloviny, ale zbývá ještě tolik otázek. Kdo byli tito Hadesiáni? Jak tahle válka začala? V průběhu století se veřejnost zamilovala do tajemství tohoto systému. Tato zvědavost byla podpořena, když vědci objevili osamocený Hadesiánský artefakt, na černém trhu. Výrobci bižuterie se rychle snažili využít oživení zájmu sestavením přesné kopie artefaktu a jejím prodejem veřejnosti, replikovány byli i neznámé symboly podél základny.“

      Zdá se, že Tonya prodala artefakt, který našla, na černém trhu a my brzy dostaneme jeho kopii.

      • Autor: walltar | Přidáno: 11.5.2014, 23:11

        Jo taky mě to napadlo … sem tuhle část příběhu nějak přeskočil když vyšla a teď mě to pěkně trklo co to vlastně našla. 🙂

  2. Autor: Gerlak | Přidáno: 11.5.2014, 21:56

    Dekuji za pekne pocteni. Uz se nemuzu dockat az tenhle system prozkoumam ingame 😉

  3. Autor: BufordTJ | Přidáno: 18.5.2014, 15:04

    Díky za překlad…tohle a Kassandřiny slzy mě pěkně navnadilo a nemůžu es dočakat Arena Commanderu :))

Napsat komentář

Jak mít vlastní obrázek u komentářů

Zaregistrujte se na stránkách Gravatar.com, připojte si k účtu e-mail, který používáte na star-citizen.cz a nastavte si libovolný obrázek.

Snažte se v komentářích držet tématu, na rozsáhlejší diskuse je vhodnější naše fórum